CHCETE VLOŽIT SVOU REKLAMU? PROSÍM ZDE

Červenec 2016

Vím, co chci...

29. července 2016 v 18:43 Téma týdne
"Nasaďte si helmu, protože právě začínám" Zazněl hlas jednoho komedianta, který stál ve prostřed nástupiště metra.
Začal něco pořvávat a dělat podivné taneční kroky a myslel si jak moc je to vtipné.
Někteří, kteří mu do jeho klobouku snad něco strčili měli asi nejen hudební hluch, ale snad i špatný taneční vkus.

Já si jen už přála odtamtud jet pryč, jelikož už jsem měla plnou hlavu.
Dnes se mi opravdu dařilo... sehnala jsem si fotografa, který je propojen s reklamní agenturou, volali mi z jedné firmy, že v úterý mohu nastoupit a opravdu se mi fotky povedly. Jediné, co mně moc teď trápí, že jsem dlouho a dlouho též neuvidím svého přítele Bidjiho, který jel zrovna za mnou, když jsem měla schůzku se svým fotografem. Chtěl mně vidět, a když jsem po ukončení hovoru (který ukončil, když jsem mu zrovna chtěla něco říct) viděla jeho sms zprávu, pochopila jsem i proč :(((
Dnes odjíždí někam mimo Prahu a neví kdy se vrátí a možná, že se příští týden uvidíme..

ACH BOŽE!! JAK JÁ NENÁVIDÍM SLOVO MOŽNÁ!!!! Slovo možná je takové slovo, na které se nedá spolehnout, které mně pálí na jazyku, když ho vyslovuji nebo čtu.. slovo, z nichž mně tak bolí hlava, když jenom přemýšlím nad tím, že to být i nemusí. Sakra jak já ho chci vidět!.. Budu muset to ještě pár dní vydržet, co jiného mi schází. Někdy proklínám zamilovanost, protože člověka jechž dlouho nevidím a jsem v tom až po uši, srdce prožívá snad mrtvici. Ono to vážně není vtipné. Víte, že Vám v životě někdo chybí a jediný kdo to zalepuje je on nebo ona. A sakra nechci čekat do dalšího týdne a doufám, že mi zítra zase zavolá... proč nezavolám já?.. jelikož on má něco se svým telefonem a mně to zvednout nemůže (zřejmě mu nefunguje dočasně určité tlačítko pro přijetí hovoru)... zkoušela jsem to a co jsem zjistila?... že jenom pak vyšiluju. A vyšiluju i teď!. Zkouším ho telepaticky volat, aby mi zavolal, ale nějak se mi to nedaří. Sakra ve vztazích předchozích jsem byla naivní, ale teď jsem si jistá, že by to mohlo být o fakt delší a hezčí...

Na ničem na světě nezáleží, než vědět co člověk chce!.
Chce mít hezký byt nebo dům, chce mít sympatického partnera, který bude mladý a krásný celý jeho život(tak na to zapomeňte), chce mít dooost peněz, a to nejlépe tolik peněz, aby nemusel celý život pracovat, chce pořád jen cestovat, chce tam a chce tamto... člověk chce toho strašně moc, a když už to má a získal, chce toho ještě víc. Jsme jak nenažranci, ale hlavně aby to šlo bez práce. aha?!...ops, ale to fakt moc nejde. Copak existuje práce, kde se válíte pouze na sedací soupravě?. Chceme aby se nám dařilo snad ve všem. Málokomu.

Tak a já jdu koukat na živí mrtví :)


Blogem napříč světem

28. července 2016 v 13:21 Téma týdne
Téma týdne "Bloguju, protože"

Kdyby se mne před půl rokem někdo zeptal, proč vlastně bloguji, zřejmě bych mu řekla, že tím jen zabíjím čas. Jsem jen pouhý příležitostný pisálek.

Klíč k neúspěchu

23. července 2016 v 20:10 | JB |  Téma týdne
"Toto téma týdne se mi tak líbí, že neodolám a přidám sem další svůj příspěvek"

Když si nad sebou zamyslíte, jste spokojení?...
Máte sny a své životní cíle, ale stále pracujete pro sny a cíle jiného člověka. Dřete jak mezci, aby jste uspokojili potřeby jiných lidí. Někdy se vám zdá, že ti, co pracují málo a více času tráví doma se mají lépe než ti, co se dřou každý den a vstávají brzo do práce a dostáváte almužnu, zatím co ten "povaleč" si vydělá měsíčně sta tisíce. Zřejmě je něco špatně.

"nikdy se nezastavit"

22. července 2016 v 18:16 Téma týdne
Co dnes dělá z lidí úspěšnými?
Práce?, rodina? nebo snad peníze?.

kapitola III. - hluboko uvnitř

13. července 2016 v 18:22
Já, Johny, Frenkie a Aron jsme seděli mlčky v obývacím pokoji.
Johny si hrábnul do svých hustých vlasů černých, jako havran. Už na něm bylo vidět, že stáří začalo malovat na jeho obličeji. Už to nebyl mladý a udatný chlapík jako před lety. Teď se mu pod očima začali tvořit malé kroužky z kůže a celá jeho kůže byla uvolněnější. Nos mu snad i o málo povyrostl, už byl víc kulatý a líce také malinko povyslé. Byl z party nejstarší, a tak i jeho vyzáž se začíná malinko měnit. Zatím co Frenkie se mnou jsme byly ještě 30tníci a naše pleť byla pružná. Frenkie přece jen stále vypadal jak 20ti letý holátko. Skvělá tvář v kondici s malým mírně zakřiveným nosem, širokou čelistí a hnedé oči vyzařující takový pohled, že každý má respekt jen se do nich podívá. Aron je mladý ročník, když jsme už mi byly zaběhnutí, on se teprve profesně trousil z plenek.

O mně

8. července 2016 v 17:53
Ahoj,

nejsem úplně blogerka. Psaní mně baví, nevydržím však u toho dlouho. To odpovídá počtu mých článků, které zde na blogu umisťuji. Má historie není moc veselá ani nemůže sloužit jako příklad pro ostatní lidi. Jsem jen člověk, který touží a snaží se o kariérní úspěch. Těch šancí bylo mnoho, ale zatím se nedaří. Můžu tedy reagovat na nabídky, na základě které zatím stačím.

Nefér jednání HR pracovníků aneb přijímací pohovory kde to máte 100% prohrané

7. července 2016 v 21:43
Už jste prošli pár pohovorů, ale na každém pohovoru se HR personalisti chovají úplně jinak.
Už od nedávna mně zajímali pozice personalisty a problematiky, které zasahují obě sféry.

Mladá naivita aneb jak moc je mládí hloupoučké

6. července 2016 v 12:21 Téma týdne
Dívala jsem se do jeho očí a on do mých. Díval se mi přímo do nich, aby mne obalamutil a dostala tak jistotu, že vše co říká a dělá myslí dočista vážně...