CHCETE VLOŽIT SVOU REKLAMU? PROSÍM ZDE

IV. Kapitola

3. ledna 2017 v 11:45 | JB |  DIDIER: tygří bojovnice
IV, KAPITOLA
___________________________________________________________________________________


Otevřela oči. Byla stále na tom strašném místě a lidí jako by spíše přibilo. V hlavě si už vytvářela představu o tom, jak se plíží ke stánku plného obloženého masem a vezme si jednu z těch velkých kotlet, co má obchodník vystavenou blízko prázdného sudu od vína. Sud by mohla dobře využít... Její přemýšlení vyrušil nečekaně cizinec, který si sedl hned vedle ní.
"Ahoj" zašeptal tiše aniž by se Didier ohlédla, ale hlas jí někoho připomínal.
"Tak jsem tě našel, Didier" pokračoval, ač viděl, jak se pevně soustřeďuje na stánek s masem. Stále ale neodpovídala, a tak se cizinec přisedl o něco blíže "Cožpak ty mně nepoznáváš? to jsem já, Filip"
Její oči se jen pohledem mihli na Filipa. Sama Didier nevěděla, zda ho stále miluje, nebo ho nenávidí. Zda ho soudit za to, co se rodičům stalo, že jí tenkrát oslovil a že se jí líbí, nebo zda je naštvaná sama na sebe, že si s ním vůbec něco začala, odešla s ním, a tím zapoměla na vědro s vodou, takhle rozpolcená ještě nebyla.
"Ahoj" dostala škubeně ze sebe.
"Hledal jsem tě" usmál se Filip "Po celým tomhle velkým městě".
"Našel jsi mně. Gratuluji" odsekla Didier a pořád hleděla dopředu.
Filipa odpověď překvapila, nikdy se k němu nechovala odtažitě, spíš až moc se na něj dříve lepila, jako by na ní působil jako magnet. Vždy mu podléhala, ale on se snažil toho nevyužívat.
"Jsi na mně naštvaná?!" úsměv se mu vytratil z obličeje "Aha, takže chceš říct, hledal jsem tě zbytečně a zbytečně jsem měl o tebe starost"
Až teprve teď se na něj Didier konečně pořádně podívala. Nebyl tak vyzáblí jako ostatní, všechny ty svaly stále měl, byl čistější a pořád se o sebe pečuje. Didier to k němu opět začalo silně přitahovat, až začala litovat, že se k němu vůbec tak chová, dokonce byla už i snadněji ochotná mu to všechno prominout. Didier věděla o své naivitě, ale když je s Filipem, jako by se ta naivita ještě zdvojnásobila. Vždy když se neviděli, v duchu si nadávala, proč taková je a jak to bude jiné až se setkají znova, jak mu všechno vyčte a nekompromisně vpálí mezi oči, ale když už možnost příjde, nemá odvahu ani sílu řešit nic, a tak se opět neodváží si s ním promluvit, co vlastně chce a jaké má úmysly. Chce s ním být každou minutu i sekundu.
"Jsem v pořádku, omlouvám se" sevřela rychle jeho dlaň do svých rukou.
Filip dostal možnost si jí pořádně prohlídnout. Byla vyzáblá a měla na sobě oblečení ve kterých jí viděl naposledy. Nikdy ji v takovém stavu neviděl, Rty měla popraskané, vlasy špinavé a řídké, žebra vystouplá a hubená, že by se možná protáhla i klíčovou dírkou.
Usmál se na ní, aby si snad nemyslela, že si jí prohlíží a nedej bože kritizuje jak vypadá.
Uhla pohledem zpět na tržiště, milovala ho, ale bála se. Chtěla by ho brát jako dobrého přítele, bála se neočekávané reakce, nebylo to jako před tím, kdy nemusela mít z ničeho žádné obavy a nebyla tak zmatená jako teď. Bála se, že pokud to zjistí, ztratí jediného přítele, kterého měla.
Pomyslela si "Filipe, kéž bych ti mohla říct úplně všechno, aniž bych ti ublížila".
"Kde jsi vlastně celou dobu byla?" roztrhl jí Filip v rozjímání.
Didier na něho pohlédla. Její zeleno-hnědýma krásnýma očima Filipa vždy očarovala, tak, že Filip nedokázal uhnout pohledem a stále úžasl nad její krásou. I přes to, že byla v takovém stavu, její krása nepominula a stále ho překvapovala.
"Didier, pojď se mnou" nabídnul jí.
Didier váhala.
"Mohla bys být u nás, matka tě moc dobře zná" přemlouval jí.
Didier znala jeho matku už od dětství, když s Filipem chodívala do zdejšího kostela na bohoslužby, vždycky se s její matkou dali do řeči. Tak dobře si rozuměli, že spolu mohli trávit celý den a pořád by si měli o čem povídat, ona byla ještě docela malá a styděla se, schovávala se za matkou, zatím co on žádný stydlín nebyl, byl komunikativní a rád si povídal. Z dětství si toho moc už nepamatovala, ale parkrát si zavzpomínala, jak malý Filípek byl zvědaví a začal Didier honit kolem jejich rodičů a ona se smála. Ale vždy se pak schovala za matkou.
Při téhle vzpomínce se Didier opět ušklíbla, až spatřila ve Filipově tváři zmatení.
"Promiń, nemohu, ráda bych tvou matku opět viděla, ale nemohu k ní přijít, co by si pomyslela, kdyby mně takhle viděla?!".
Filip se tomu zasmál "Kašli na to, ráda tě uvidí".
Filip byl celkem pobaven, nikdy by ho nenapadlo, že teď Didier bude přemýšlet nad tím, jak bude vypadat. Vždyť jí nebere nikam do společnosti, chce jí pomoct se dostat zpátky na nohy a aby byla zase taková jak jí od dětství znal. Musel jí pomoct, mnohokrat ona pomohla jemu, bylo by nezdvořilé jí to teď neoplatit.
"Opravdu, myslím to vážně, pojď se mnou, rád ti pomohu" přesvědčoval jí a Didier se konečně usmála.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama