CHCETE VLOŽIT SVOU REKLAMU? PROSÍM ZDE

Nová krev...

11. ledna 2017 v 15:29 | JB |  Téma týdne
Sny... pohádky.. lůzy...
Nejsem robot ani detektor lži, udělala jsem spoustu chyb v životě a ještě jich pár udělám. Svých chyb lituji, ale neměnila bych je. Díky nim jsem teď tím, co jsem,... silnou a sebevědomou osobností. Určitě jsem moho lidem ublížila také, o tom snad ani nepochybuji.


Zažila jsem mnoho životních událostí, dobrých a nadmíru špatných. Nesnáším pojem:"Co tě nezabije, to tě posílí"... protože ve většině případech to není vůbec pravda. "Co tě nezabije, to tě bude alespoň bolet".
Svého prvního přítele jsem měla už v 15-ti, ale byla to pouhá platonická láska, dětská naivita a první dětská zkušenost. Byl to zrzoun, což dnes bych už do žádného zrzka nešla. Nic proti nim nemám, ale ani zrzouni ani blonďáci s modrýma očima mne nepřitahují. Vždy jsem měla sklony spíše pro tmavovlasý a tmavooký typy mužů s vousama, zřejmě pro mužnější vzhled. A upřímně, i někteří černoši a mulati se mi dost líbí, ale nikdy by mne nenapadlo jít do vztahu s romem, přece jenom k sobě chovám nějaký pud sebezáchovy.
Mé zkušenosti ve vztazích jsou čím dál tím horší, zdá se mi rok od roku. Nebudu zde brečet, jak mně využili nebo jak moc mi ublížili, jelikož někdy jsem si to zavinila i sama svou hodnou, klidnou a ochotnou povahou, ale chci psát o těch, co se nebojí vztáhnout na ženu ruku a udeřit ji. Dříve v pravěku se povídá, že partneři své partnerky tahaly za vlasy do jeskyně, ale dnes je to spíše známka slabosti a už se nechováme úplně jak divoká zvířata.

Tak úplně jsem nikdy nezažila, že by mně muž uhodil, zatím jsem nedala důvod, aby na mně chlap vztáhl ruku, ani jsem nic nevyprovokovávala. Možná jsem měla štěstí, zažila jsem něco podobného, není to sice to samé, ale dost se tomu přibližovalo.

Když mi bylo 21 let, poznala jsem jednoho podnikatele. Byl dost starší (30 let) než já a už měl 11 roční holku, která byla moc fajn a dobře jsme si rozuměli, jelikož jsem byla taky tak trdlá a tak jsme spolu dováděli a hráli si. Už ani nevím kde jsme se seznámili - mám tušení, že chodil k nám do restaurace na obědy a já tam brigádničila jako servírka. Byl to bývalí městský policista v Teplicích, a tak to nebyl žádný proutek. Široký ramena a hrudník, připadal mi jako terminátor, ale choval se ke mně zdvořile a mile. První dojem může být milný, a tak mně jednoho dne pozval na rande, kam mi přinesl i růži.
První měsíc se ke mně choval mile, a tak jsem po měsíci přijala jeho pozvání k němu domu. Uvařil mi jídlo, nalil víno a celý večer byl příjemný, nemohla jsem nic vytknout. Strašný romantický doják. Jak čas šel, přiklonil si k sobě mou důvěřivost a on mně rozmazloval. To, že byl dříve městským policajtem jsem zjistila až pak.
Přespávala jsem u něho dny, pak až týdny. Pak mi řekl o své ex-přítelkyni, která trpěla až přemocnou touhou po sexu a začal po mně vyžadovat častější pohlavní styk... ráno, odpoledne a večer. Chodila jsem do práce, tréninky a zápasy, ale díky jemu jsem začala chodit všude pozdě.
Z romantického chlapa, který mně rád rozmazloval se stal sexuchtivý psychopat a začal nárokovat zvyky ze svého předešlého vztahu. Odmítala jsem, 3x denně to normální ženská nezvládne a už vůbec né mladé "kuře", které nemá vůbec žádné zkušenosti. Odmítala jsem a odmítala, a když jsem se chystala na odchod, pevně mně chytl za ruku, že se mi tam objevila velká modřina a řekl "Však to jde i jinak" a očima mi dal posunkem vědět, že jsou i jiné způsoby. Bylo to odporný, ale bála jsem se, jelikož čím více jsem se v rozhodování zdržovala, tím jeho stisk byl silnější. Já taková malá "hračka na hraní" jsem byla oproti "king-kongu" bezbraná a nemohla se bránit. Tak jsem musela, jinak by mi ublížil. Nikomu jsem se s tímhle nesvěřovala, nikomu jsem to neřekla, už jen ze strachu, že z toho bude velký problém. Ani dnes mí rodiče nevědí, čím vším jsem si musela za svůj život projít. Držel mně ve svém bytě jako v kleci, měl mně pod kontrolou a zamikal mně bez žádných náhradních klíčů. Utéct se mi povedlo, až když jel s dcerou na dovolenou. Smazala jsem si jeho číslo a utekla k máme, sice věděl, kde bydlím, ale naštěstí, že se u nás už neobjevil. Jen mi napsal lichotivou zprávu a byl konec.
Jsem moc ráda, že to skončilo, opravdu vážně bych nikomu nepřála tuto zkušenost.

Výsledek obrázku pro násilí na ženách

Pardón, ale takový chlapi, kteří ženám ubližují, mlátí, nebo jsou pro ně jen pro vybouření svých nahromaděných hormonů by měli rovnou vykastrovat!. Takový by měli házet do těch arén, kde proti sobě bojují na holý život. Omlouvám se, že jsem až tak drsná, ale ten kdo nic takového nezažil, nepochopí.

Věřte, že jsou na světě lidé, kteří jsou vždy na tom hůře než vy. Myslím, že všichni máte vůli žít a snažit se o to, být šťastní. Bohužel, tihle kreténi se na první pohled nepoznají.
Muž, který jakkoliv ženské ubližuje, není muž, ale přehormonovaný kretén.

Přeji krásný den, sluníčka
JB
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 11. ledna 2017 v 15:41 | Reagovat

Tak to máš dost děsivou zkušenost... Mě se naštěstí nic takového nestalo ;-)

2 JB JB | Web | 11. ledna 2017 v 15:46 | Reagovat

1) Hlavně, že je to za mnou a dnes už mám alespoň "normální" život :) Snad tě nic takového nepotká :)

3 Jana Jana | E-mail | Web | 12. ledna 2017 v 15:20 | Reagovat

No... Zamykat někoho doma... Jsem ráda, že jsi z toho venku... Popravdě představa, že bych neměla klíče od bytu, ve kterém jsem - ta mne hooodně děsí.

4 JB JB | Web | 17. ledna 2017 v 12:38 | Reagovat

[3]: Byl to zážitek. ???

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama