CHCETE VLOŽIT SVOU REKLAMU? PROSÍM ZDE

Novoroční předsevzetí

9. ledna 2017 v 11:26 | JB
Po roce na nový rok, zažíváme znovu teplotní skok... ale abych zase něco nepřehnala. Lidé si často vytvářejí novoroční předsevzetí. Já na to nikdy nebyla a bylo mi to vždycky nějak jedno, protože věřím, že když člověk doopravdy něco chce, začne pro to pracovat, dokud mu to vůle dovolí.


Chodím do fitka a sportuji od malinka, můj první fotbalový klub do kterého jsem nastoupila byl před 12 lety prvoligový tým FK Sobědruhy, kde jsem začínala jako gólmanka. Neměla jsem dostatečnou výšku, ale za to jsem měla jiné přednosti, jako pozičnost, předvídání, nebojácnost a obětavost. Samozřejmě než jsem se dostala do Dukly Praha, prošla jsem mnoha změnami a vyměnila jsem mnoho klubů (soutěží), pamatuji si, že si na mně ukazovala prstem i Pražská Sparta, proti které jsem měla vynikající výkon (z 10 střel/3 branky), jen je škoda, že jsem se v tom zápase pak zranila a musela ven. To už je tak strašně dlouho... bylo mi asi 19 let, teď se ten čas tak moc zrychlil, že už si přesně nic nepamatuji.


Teď jsem byla půl roku mimo hru. Dost mně ovlivňovali peníze a vztahové problémy, nemohla jsem hrát, ale být vždy připraven je základem všeho. Letos si však přecevzetí dám, abych si do života dodala nějaký smysl. Pracovat na sobě musí člověk neustále, ať psychicky tak fyzicky.

Vždy jsem si přála mít dobrou postavu, břišní svaly a pevný zadek. Nejsem na tom nějak zle, ale při neustálém hledění do zrcadel, které mně doma doprovází na každém kroku, spíše utvrzuje, že jako "profi" sportovkyně bych se měla snažit o udržení své postavy a zlepšování své fyzické kondice. Proč ale "profi"?. Je velká škoda, že u nás v ČR je ženský fotbal tak potlačován a mnoho lidí nás považuje za exocentrické, že se mícháme do mužských sportů. Ale proč?, kolik chlapů dělá na profi úrovni kuchaře, návrháře, stylisty nebo baleťáky?. Proč když muži se motají do ženských profesí se mi ženy nemůžeme motat do těch mužských?. Upřímně češi jsou zamindrákovaní a žárlivý národ, za který se stydím. Dost vám mohu připadat v roli exocentrické Jany v českém filmu Filipa Renče "Román pro ženy", já osobně tento film jako jediný český film úplně zbožňuji. Dobře obsazení herci s dobrým příběhem, který mi nepřipadá jako žužu lízátko, roztomilý a až naivně pohádkově kýčovitý.

Mým targetem pro tento i další nadcházející léta je zapracovat na sobě a prioritě ve vztahu. Člověk se má pořád čemu učit a v nějtěžších situací zachovat chladnou hlavu a klid. Letos 14. února mi již bude 26 let, je neskutečné jak ty léta po 20-tce letí jako voda a já se pořád zabouchávám do těch nesprávných a rekonvalescence je u mé sentimentální povahy dlouhá.
Stále si udržet pozitivní náladu. Usmívající se tomu snad není co dodat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama